Individuální terapie u dětí se využívá méně často než terapie rodinná. Ve většině případů přistupuji k působení přes rodinu zejména proto,
že "problémové" dítě bývá často spíše jen symptomem narušeného rodinného systému. Pokud je individuální psychoterapie u dítěte je to jediné vhodné řešení, je dobré ujistit se, že dítě je natolik zralé, aby psychoterapii zvládlo, že zvládne pobyt v cizím prostředí a bude ochotné hovořit s "cizím člověkem". Užívá se například tehdy, pokud jeho rodina ke spolupráci není svolná a dítě je "označeným pacientem".
Při práci s dětmi využívám častěji různé projektivní techniky, příběhy atd, které mi pomohou lépe nahlédnout do jejich vnitřního světa.
U adolescentů je individuální psychoterapie indikována častěji. Málo kdy je adolescent ochoten otevřít se hned zpočátku před svými rodiči. K práci s rodinou pak přistupuji, až když je nějaká "individuální" práce za námi.
